blank
Dobrý cider - nová prodejna v Praze otevřena
Proč právě cider

Proč právě cider

Cider je pravděpodobně jeden z nejstarších alkoholických nápojů na světě.

Cider je nízkoalkoholický nápoj, který vzniká řízeným kvašením jablečného moštu. K výrobě moštu se používají speciální odrůdy jablek a k výrobě dobrého cideru je potřeba tyto odrůdy umět správně namíchat. Výsledný mošt se naplní do sudů a nechává se zrát tak dlouho, jak je potřeba. Každý druh cideru má dobu zrání jinak dlouhou. Po uzrání se výsledná šťáva čistí od zbylých sedimentů až na požadovanou průzračnost, stáčí do lahví a pasterizuje. Zároveň se ředí na požadovaný obsah alkoholu, jehož hodnoty se pohybují mezi 0,5% a 8,2% (některé zdroje uvádějí až 8,5%), což je maximální přípustná hodnota pro cider. Za touto hranicí už je jablečné víno. Různých stylů cideru je velice mnoho. Mohou být sladké, polosuché nebo suché až nahořklé, zcela bez bublinek, lehce perlivé či příjemně šumivé.

Cider je méně opojný než víno, méně hořký než pivo, méně sladký než limonády, méně šumivý než sycené vody. Díky tomu dobře zbavuje žízně, výborně osvěží a hodí se takřka ke každému jídlu.

O prvenství výroby cideru se do dneška přou Francie a Anglie. Cider se dnes sice vyrábí v mnoha různých zemích po celém světě, ale všude ho uznávájí za typický anglický nápoj.

Historie cideru

Historie a výroba cideru

Ve starověku pili Židé shekar a Řekové sikeru (oba nápoje byly vyrobené vařením jablek až ve zkvašený mošt).

V období předkřesťanském už většina národů v Evropě dokázala vyrábět víceméně podobné varianty klasického cideru z různých druhů ovoce.

Řecký geograf Strabo popsal v té době obrovské množství jabloní a hrušek v Galii a zmínil Phitarra z Baskicka, který vyráběl podobný nápoj vařením kousků jablek ve vodě s medem. Když v roce 55 př. n. l. Římané dorazili do Anglie, údajně zjistili, že místní obyvatelé vesnic si vyrábějí a pijí alkoholický nápoj podobný cideru. Římané a jejich vůdce, Julius Cézar, byli překvapeni výbornou chutí a účinky tohoto nápoje. Jak dlouho před příchodem Římanů místní vesničané tento nápoj vyráběli, se lze jen těžko dohadovat.

Na konci 4. století zmiňuje svatý Jeroným slovo Piracium – hruškový mošt a zdá se být prvním autorem, který toto slovo použije v latinském jazyce. Jsme mu také vděčni za termín, kterým označuje jablečný mošt – sicera.

O jablečném víně jako cideru se poprvé zmiňuje žaltář Cambridgský z roku 1150. Slovo jako takové ale bylo v celé středozemní oblasti známé již dlouho předtím pod různými výrazy (šekar, sikera, sicera).

Na počátku 9. století byl tento nápoj již velice dobře zavedené a známé pití po celé Evropě.

Po dobytí Anglie Normany v roce 1066 se spotřeba cideru v Anglii zvýšila a tito dobyvatelé přinesli do Anglie vyspělejší metodu výroby cideru a zejména nové odrůdy jablek vhodných k jeho výrobě. Také byly v té době zakládány sady pro pěstování speciálních odrůd moštových jablek.

V této době biskupové a šlechtici v Normandii a Bretani nařizovali, aby se jabloně vysazovaly všude, kde to jen jde. Sklizně jablek byly obrovské a většina se zpracovávala na mošt a jablečné víno.

V 13. století se s rozvojem námořní plavby dostaly do Anglie a Francie kvalitní druhy jabloní vhodných k výrobě cideru a ty rychle nahradily odrůdy původní.

Během středověkých časů byla výroba cideru významným průmyslem. Kláštery prodávaly veřejnosti obrovské množství svého silného a kořeněného cideru. Zemědělští dělníci získávali cider jako část jejich mzdy a jeho množství pak ještě vzrůstalo během sušení sena.

Ve 14. století byly děti křtěny ciderem, protože byl v té době čistší než voda.

Výroba cideru v Anglii pravděpodobně vyvrcholila kolem poloviny 17. století, kdy téměř každá farma měla svůj vlastní sad s odrůdami moštových jablek. Vzhledem k velkým zemědělským změnám v této době ale postupně toto odvětví upadalo.

Největší rozkvět výroby cideru nastal na Evropském kontinentu v devatenáctém století.

Cider a současnost

Cider a současnost

Výroba cideru je populární v mnoha zemích po celém světě, hlavně v pásmu mírného klimatu. Do USA, Kanady, Střední a Jižní Ameriky a Austrálie přivezli umění výroby cideru přistěhovalci ze západní Evropy, zejména z Normandie, Bretaně, Wiesbadenu a z části Španělska obývané Basky.

Největším výrobcem cideru je dnes Francie, kde se tento nápoj jmenuje cidre. Podle zdejšího práva je možno cider vyrábět pouze z čerstvých jablek nebo ze směsi jablek a hrušek. Tradiční francouzský cidre je delikátně lehký šumivý mok a proto se většinou stáčí do lahví typu champagne s korkovou zátkou a drátěnou ochranou. V poslední době se objevily i druhy prodávané v lahvích s korunkovým uzávěrem, což svědčí o menším množství bublinek. Hlavními producenty cideru ve Francii jsou oblasti Normandie a Bretaně, které jsou také známé pro jejich tradiční sladký cidre. Cider je zde tak oblíbený, že pro mnoho Bretoňců je jedinou možnou volbou nápoje.

Velká Británie je pravděpodobně kolébkou cideru a dnes také největším spotřebitelem cideru na osobu. Největšími oblastmi výroby anglického cideru jsou Devon, Somerset a Herefordshire. Někteří výrobci používají k výrobě cideru dovezené vylisované jablečné šťávy, ale angličtí výrobci používají ve většině případů kvalitní mošty z místních tradičních odrůd jablek a tradiční zavedené postupy výroby. Zatímco dnešní cidery jsou jasné a jiskřivé, tradiční anglické cidery byly hutné, tmavé, zakalené s vyšším obsahem alkoholu. Cider je v Anglii vyráběn pouze z jablek a tradičními metodami.

Ve Španělsku jsou hlavními oblastmi výroby cideru Astůrie a Baskicko. V této zemi se tomuto tradičnímu nápoji říká sidra. Je známá svou vůní, ve které jsou cítit zelená jablka, vanilka, švestky a med. Sidra se zde nalévá v malém množství z velké výšky, což umožňuje kyslíku dostat se do nápoje a zvýraznit tak na krátkou dobu aroma a chuť a zvýšit perlivost. Španělská sidra se obvykle stáčí do vinných lahví a zátka je korková.

Velkým producentem cideru je také USA. Vyrábí se zde široká škála ciderů, zejména v oblastech New England, Oregon a Vermont. Zdejší cidery se dělí do dvou hlavních kategorií - sweet cider (čerstvě lisovaná jablečná šťáva) a hard cider (fermentovaný, s obsahem alkoholu nad 0,5%). Někteří výrobci vyrábějí typické anglické typy ciderů.

Výroba cideru

Výroba cideru

Cider je nápoj vyráběný z jablečného moštu. Tedy základem pro dobrý cider jsou jablka, ale nikdy se nejedná jen o jednu odrůdu, ale mix různých odrůd, kdy každá z nich má důležitou vlastnost pro výsledný cider, jako jsou např. obsah cukru, taninu a kyseliny jablečné. Je tedy nutné namíchat tu správnou kombinaci jablek, od těch úplně kyselých, přes hořká a sladkohořká až po sladká. Každý výrobce cideru má vlastní recept na svůj cider. Kolik je výrobců, tolik je ciderů a žádný není stejný.

Sklízení: Jablka se dříve sklízela v sadech v době, kdy jich polovina spadla ze stromu sama a zbytek se potom setřásl. Dnes se jablka pro výrobu cideru musejí ze stromů očesávat. Některé odrůdy se musí zpracovat rychleji a některé zase musí nějakou dobu dozrávat, než jsou použitelné k výrobě. Také skladování jablek se různí u každé odrůdy. Velké rozdíly jsou např. mezi letními a zimními jablky.

Lisování: Nejsložitějším úkonem při výrobě cideru je dostat z jablek jejich šťávu, protože jablka jsou poměrně tvrdé a málo šťavnaté plody. Proto se musí provést hned několik operací, aby byl výtěžek maximální.

Třídění: Jablka je nutné vytřídit a zbavit jakkoliv nezdravých jedinců, které by mohly lehce výsledný nápoj znehodnotit či mu zcela změnit chuť. Po vytřídění se všechny odrůdy smíchají podle receptu nebo jen podle uvážení (při domácí výrobě - je dobré si vést záznamy, co a kolik toho bylo použito).

Praní: Všechna jablka je potřeba řádně vyprat a tím zbavit šlupky veškerých nečistot a chemických postřiků. Ve velkých provozech se používají velké bubnové či kartáčové pračky.

Drcení: Při drcení se musí narušit buněčná struktura plodu, aby se dala šťáva z jablek dobře vylisovat. Jablka se drtí na větší kousky, ze kterých se kupodivu získává více šťávy, než při drcení úplně na drobno. Velkovýrobci používají velké drtiče, domácí výrobci cideru používají mnoho různých metod – drcení dřevěnou palicí v nádobě, mlýnský kámen v kruhovém korytu (ve Francii tradiční postup, při kterém se používalo tažné zvíře), různé krouhače a mlýnky přizpůsobené na jablka, protichůdné škrabky, šrotovníky či pulpmaster (ocelové pruty v uzavřené nádobě poháněné vrtačkou podobné míchadlům na barvu či maltu).

Loužení: Toto je proces nutný k uvolnění větší části pektinu, který jablka, zvláště kyselá, obsahují. Je to vlastně vyluhování jablečné drti macerací ve vlastní šťávě. Pokud je šťávy málo (směs by měla být ponořena celá v tekutině), dá se drť dolít vodou, což např. francouzské zákony nedovolují. Je důležité dávat pozor na okolní teplotu a hlídat přístup kyslíku. Loužení je výhodné pro větší výnos šťávy z jablek, pro barvu cideru a pro snížení množství pektinu, což znamená lepší čištění šťávy.

Lisování: Velcí výrobci či moštárny používají k lisování velké hydraulické lisy, kde se výtěžnost šťávy pohybuje až okolo 70%. Výsledná šťáva se pak filtruje od zbytků dužniny a jadérek. Při domácím lisování např. pomocí vinařského či kládového lisu, je potřeba drť lisovat pomalu a proces opakovat. Výtěžnost se pohybuje kolem 50%. Vylisovaná drť slouží jako perfektní organické hnojivo.

Kvašení: Po vylisování šťávy následuje přelití do vhodných nádob a začíná kvašení moštu. Vylisovaná šťáva nejlépe kvasí v dřevěných dubových sudech, ale dají se použít i skleněné demižóny či plastové barely. Velkoproducenti používají ve svých provozech velké nerezové tanky. Platí ale, že všechny nádoby musí být perfektně čisté a zdravotně nezávadné. Před nalitím šťávy je také dobré nádoby vysířit pomocí oxidu siřičitého, který zničí bakterie a jiné nežádoucí mikroorganismy. Kulturní kvasinky jeho přítomnost snášejí dobře. Při prvním (a každém dalším kvašení), které probíhá zhruba týden až dva (každý cider kvasí jinou dobu, ale min. 3 dny), je nutné hlídat teplotu okolí, která by měla být kolem deseti stupňů a zjišťovat hustotu moštu neboli jeho cukernatost. Velice důležitý je proces samočištění cideru, jehož důsledkem je to, že cider zůstává sladký a není moc pěnivý. Při tomto procesu se zbylé malé nečistoty buď usazují na dně, nebo stoupají k hladině. Samočištění je také důležité pro lepší působení kvasinek v moštu.

Stáčení: Stáčení cideru je velice důležité dobře načasovat. V okamžiku, kdy je na dně usazenina s kvasinkami a na vrchu nádoby pěna, mezi těmito vrstvami je čirá tekutina - cider. Proto se cider čerpá z prostředka nádoby, kde není nijak zakalený a neobsahuje kvasinky a ostatní nečistoty. Kdyby se toto neprovedlo včas, usazeniny se ze dna začnou znovu zvedat k hladině. Stáčení je lepší provádět bez přístupu vzduchu, ale krátký přístup kyslíku neuškodí. V nové nádobě se ve vyčištěném moštu bez větší části kvasinek obnoví kvasný proces, který ale probíhá mnohem pomaleji. Velice důležitá je teplota kvašení, nádoby s ciderem by měly být umístěny spíše v chladu. Po dvou až třech měsících se cider znovu stáčí, aby se znovu zpomalil či už úplně zastavil proces kvašení a z tekutiny se odstranily kvasinky.

Lahvování: Pokud je cider čistý, světlý a klidný – nekvasí, je čas na jeho plnění do lahví. Pokud by proces kvašení probíhal nadále i v láhvi, bude výsledný cider hodně pěnivý, na dně bude usazenina a vzniklý tlak by mohl láhev až roztrhnout. Také záleží na perlivosti výsledného cideru a tedy na uzávěru lahve. Normálně se používá klasický korunkový uzávěr, ale hodně perlivé, zvláště pak francouzské cidery, se uzavírají korkovou zátkou s drátěnou ochranou. Když je cider uzavřen v lahvích, nechává se ještě uležet. Jak dlouho, to záleží na každém výrobci.

Inspirace

Inspirace

CIDER V KUCHYNI:

Pečené kuře se zelím na cideru

  • 1 celé vykuchané kuře
  • 1 balení nakládaného kysaného zelí
  • 3dl cideru
  • kmín
  • sůl
  • čerstvé bylinky - tymián, rozmarýn

Do pekáče nasypeme zelí, kuře osolíme a položíme na zelí, posypeme kořením a nakrájenými bylinkami, podlijeme ciderem a pečeme v troubě 60 minut při teplotě 180°C. Občas kuře přelijeme. Podáváme s bramborovými knedlíky nebo vařenými brambory s máslem a pažitkou.


HORKÉ DRINKY:

Old Wassail Cider

* 1 l cideru
* 0.5 l pomerančového džusu
* 0.5 l ananasového džusu
* 1 ks skořicové kůry
* 3 ks hřebíčku
* 1 lžíce medu (nebo 15 g cukru)
* půlka citronu nebo pomeranče na plátky

1. Ve větším hrnci promícháme dohromady cider s pomerančovým a ananasovým džusem. Přidáme skořici s hřebíčkem a celou směs postavíme na mírný plamen. Průběžně mícháme a zhruba po třech minutách, když se teplota dostatečně navýší, postupně přidáme med, následovaný plátky citronu nebo pomeranče.
2. Necháme deset minut prohřát při teplotě přibližně 80 °C. Nakonec vyjmeme hřebíček i skořici a nápoj nalijeme do připravených šálků.
3. Zbylý Wassail ponecháme v hrnci nad minimálním plamenem, celou dobu si tak udrží svou příjemnou servírovací teplotu.
4. Old Wassail Cider je nejlepší podávat v průhledných šálcích s vloženými kousky jablka, pomeranče a citronu, které ještě více podtrhnou celkovou atmosféru provoněného podzimu.

Původní Wassail, nesmírně populární v dobách středověké Anglie, se od toho dnešního značně lišil. Základem byl nápoj na bázi slabého piva. Ten se v obrovské míse postavené na ohništi smíchal dohromady s cukrem, zázvorem a muškátovým oříškem se skořicí. Samotná konzumace pak probíhala tak, že osadníci, zpívající písně a tančící kolem tohoto kotle, smáčeli v původním Wassailu kousky chleba, které následně pojídali. Postupem času se však stal čím dál více příznačným právě pro oslavy příchodu jablečné sezony. S tím byla spojená i proměna jeho obsahu. Lehké pivo vystřídal ovocný cider, který se stal jeho nedílnou součástí.


STUDENÉ DRINKY:

Chimayo Cider Cocktail

* 7 cl cideru
* 3 cl tequilly
* 3 cl rybízového džusu
* 1 cl citronové šťávy
* plátek jablka
* limetky
* čerstvá máta

1.Chimayo Cider je připravován stylem On The Rock. Připravíme si nejprve sklenici typu Highball, případně jinou dostupnou sklenici o objemu přibližně 30 cl, a naplníme ji po okraj většími kousky ledu.
2. Cider, tequillu, citronovou šťávu i rybízový juice postupně nalijeme do shakeru a opatrně protřepáme. Dáváme si přitom zvláštní pozor na přetlak, který třepáním cideru vzniká, a snažíme se jej postupně otvíráním víčka regulovat.
3. Výsledný mix sléváme do sklenice přes led, aby se nápoj co nejvíce ochladil. Na povrchu se v závislosti na intenzitě míchání může vytvořit jemná pěna, tvořící příjemně šumící čepici.
4. Nápoj můžeme na závěr ozdobit plátkem jablka, kousky limetek či snítkou čerstvé máty.

Původ tohoto koktejlu je možné nalézt v mexickém městečku Chimayo, podle něhož nápoj získal i své jméno. Myšlenka vznikla v hlavě Artura Jaramilla, majitele místní restaurace, během jeho procházky jablečným sadem roku 1965. Protože úroda jablek toho roku byla obzvláště bohatá, celá zem sadu jimi byla přímo pokrytá. Jakmile Arthur na některém z nich po několikáté uklouzl, rozhodl se, že jim dá za vyučenou. Spojil proto dva nejpopulárnější nápoje Mexika – Tequillu a cider a dal tak základ Chimayo Cider Cocktailu. Ten stačilo už jen doplnit o citronovou šťávu pro ještě větší svěžest a rybízový džus pro podtržení celkové chuti.

Cider Bellini

* 3 cl broskvového pyré (nebo džusu) 
* 1 cl šťávy z citronu
* cider na dolití

1.Z čerstvých broskví v mixéru vyrobíme jemné pyré, které zakápneme vymačkanou šťávou z poloviny většího citronu. Touto směsí opatrně naplníme sklenici na šampaňské z její necelé třetiny tak, abychom nepotřísnili hrdlo či vnější stěny sklenice.
2. Zbylé dvě třetiny doplníme ciderem, nalévaným z větší výšky, která zajistí dostatečné smíšení všech složek nápoje.
3. Pokud nemáme po ruce čerstvé broskve, použijeme místo nich broskvový džus. Opatrně vléváme ingredience do skleniček v pořadí citronová šťáva, broskvový juice, cider.
4. Skvěle vypadající nápoj se výborně hodí jak při společenských událostech, tak i při přátelských setkáních.

Recept na tento jednoduchý a osvěžující nápoj je odvozen od v Itálii nesmírně populárního koktejlu Bellini. Autorství je připisováno Benátčanovi Giuseppe Ciprianimu, jenž ve 30. letech 20. století vytvořil lahodný nápoj, který se od těch ostatních lišil zejména svou sytou barvou. Právě ta Capricianimu neustále připomínala barvu použitou v obraze malíře Giovanni Belliniho, podle nějž drink nakonec získal své jméno. Časem došlo k nahrazení šampaňského nealkoholickým jablečným moštem, díky čemuž si nápoj mohli dopřávat i děti, mezi kterými našel nesmírné zalíbení. Nový recept na jablečném základě, tzv. Baby Bellini, oslovil i dospělou populaci, té však chyběl k dokonalosti nějaký ten alkohol. Mošt byl tedy opět nahrazen, tentokrát ciderem. Vznikl tak jemný, lehce opojný drink s plnou ovocnou chutí a sytě zlatou barvou.

Green Dwarf

* 23 cl cideru
* 23 cl světlého ležáku
* 2 cl Blue Curacao

1.Do pivní sklenice typu Pilsner o objemu 50 cl nalijeme malé množství Blue Curacao. Z poloviny ji naplníme silným světlým ležákem tak, aby se obě ingredience náležitě promísily.
2. Z větší výšky potom do sklenice doléváme cider. Na povrchu by se měla vytvořit skutečně bohatá čepice se zeleným nádechem, připomínající mechem prorostlé vousy trpaslíka, podle nějž nápoj získal své jméno.
3. Green Dwarf může být podáván i s kostkami ledu či plátkem citronu. V Irsku je však oblíbenější ve svém magicky prostém provedení, v němž naplno vyniknou bublinky stoupající k hladině.

Samotný původ tohoto nápoje je do značné míry zahalen tajemstvím. Jedna z populárních historek například uvádí za autora majitele Irského baru z Ardee, který při přípravě jiného míchaného nápoje zapomněl v pivní sklenici trochu Curacaa. Když si jeden z návštěvníků baru objednal pivo, majitel sáhl právě po této sklenici. V polovině nalévání si ale všiml, že je ležák zvláštně světle modře zabarvený. Odložil jej tedy stranou, zákazníkovi načepoval pivo nové a dál obsluhoval lidi na baru. Mezi nimi byl i místní rodák dopřávající si svou každodenní láhev cideru. Tu se mu však toho dne podařilo převrhnout takovým způsobem, že celý její obsah skončil přesně ve sklenici s ležákem a Curacaem. Zcela náhodou ta vznikl magicky vypadající zelený nápoj s bohatou, jemnou pěnou, který v sobě ideálním způsobem kombinuje ty nejlepší chuťové vlastnosti ležáku i cideru.

Baked Apple

* 1 panák skořicového likéru
* 0,5 l cideru

Do sklenice nalijte likér, přidejte cider a podávejte studené.

Black Bird

* 1 panák ostružinového likéru
* 0,5 l cideru

Do sklenice nalijte likér, přidejte cider a podávejte studené.

Devon Air

* 1 panák jablečného brandy
* půl panáku ginu
* 2 panáky suchého cideru
* lžička grenadiny

Do sklenice naplněné z půlky drceným ledem nalijte všechny ingredience a ozdobte třešní.

Diesel

* 0,5 l tmavého piva
* 0,5 l cideru
* 10 ml černorybízového sirupu

Do piva nalijte sirup a dolijte ciderem

Green Apple Cider

* Panák melounového likéru Midori
* 0,5 l cideru

Do sklenice nalijte likér, dolijte ciderem a podávejte studené.

Green Ferrit

* 1 l cideru
* 1 panák Blue Curacao

Sklenici naplňte do ¾ ciderem přidejte Curacao a dolijte zbytkem cideru.

Green Goblin

* 0,5 l suchého cideru
* 0,5 l piva
* 1 panák Blue Curacao

Do sklenice nalijte nejdříve cider, pak pivo a nakonec Curacao.
Jablečný mošt Za prvé, ležák pak Curacao

Red Horn

* 1 panák rumu – Redrum
* 0,5 l cideru

Promíchejte nebo nechte rum plavat nahoře. Podávejte studené.

Schnider

* 4 panáky broskvové pálenky
* 1 l cideru

Do sklenice nalijte pálenku a doplňte ciderem.

Snake Bite

* 0,5 l piva ležáku
* 0,5 l suchého cideru (může být i sladký)

Nalijte obojí do sklenice a vypijte.

Snake Bite black

* 0,5 l piva ležáku
* 0,5 l suchého cideru (může být i sladký)
* Pár kapek černorybízového likéru

Nalijte obojí do sklenice a přidejte likér, dokud se vám barva nebude líbit.

Snakebite Jack

* 0,5 l cideru
* 0,5 l piva ležáku
* 1 panák Jacka Daniels Tennessee whisky
* Pár kapek černorybízového likéru

Nalijte do sklenice cider, přidejte černorybízový likér, dolijte pivem a přidejte panáka Jacka Danielse.

Thunder Quake

* 1 panák Cherry brandy
* 1 panák koňaku
* Cider

Polijte koňakem vnitřní stěny skleničky, dolijte ciderem a brandy nalijte nakonec.

Proč právě cider

Cider je pravděpodobně jeden z nejstarších alkoholických nápojů na světě.

Cider je nízkoalkoholický nápoj, který vzniká řízeným kvašením jablečného moštu. K výrobě moštu se používají speciální odrůdy jablek a k výrobě dobrého cideru je potřeba tyto odrůdy umět správně namíchat. Výsledný mošt se naplní do sudů a nechává se zrát tak dlouho, jak je potřeba. Každý druh cideru má dobu zrání jinak dlouhou. Po uzrání se výsledná šťáva čistí od zbylých sedimentů až na požadovanou průzračnost, stáčí do lahví a pasterizuje. Zároveň se ředí na požadovaný obsah alkoholu, jehož hodnoty se pohybují mezi 0,5% a 8,2% (některé zdroje uvádějí až 8,5%), což je maximální přípustná hodnota pro cider. Za touto hranicí už je jablečné víno. Různých stylů cideru je velice mnoho. Mohou být sladké, polosuché nebo suché až nahořklé, zcela bez bublinek, lehce perlivé či příjemně šumivé.

Cider je méně opojný než víno, méně hořký než pivo, méně sladký než limonády, méně šumivý než sycené vody. Díky tomu dobře zbavuje žízně, výborně osvěží a hodí se takřka ke každému jídlu.

O prvenství výroby cideru se do dneška přou Francie a Anglie. Cider se dnes sice vyrábí v mnoha různých zemích po celém světě, ale všude ho uznávájí za typický anglický nápoj.

Tyto stránky se týkají alkoholického nápoje, proto jsou určeny osobám nad 18 let.